Slovinsko tvořilo do roku 1918 součást habsburské monarchie. Do té doby bylo rozděleno mezi historické země vévodství kraňské, okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, markrabství Istrie, vévodství štýrské, vévodství korutanské a království uherské. Po rozpadu Rakousko-Uherska se 29. října 1918 většina Kraňska a Jižní Štýrsko začlenilo do Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, jenž se stal 1. prosince 1918 součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Království SHS) (od 3. října 1929 Království Jugoslávie). 12. srpna 1919 se pak součástí Království SHS stala i převážně Slovinci obývaná část jihozápadního Uherska Zámuří, a 10. října 1920 bylo ke Království SHS připojena i jihovýchodní část Korutanska (viz mapa). Na těchto územích pak bylo v rámci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ustavena autonomní země Slovinsko (viz mapa), které bylo správním celkem do roku 1921, kdy bylo rozděleno mezi Lublaňskou a Mariborskou oblast, které existovaly do roku 1929, kdy na území Slovinska vznikla Drávská bánovina, existující do roku 1941. Za druhé světové války bylo území dnešního Slovinska okupováno fašistickou Itálií a Německem. Po skončení války bylo Slovinsko znovuzačleněno do obnovené Jugoslávie. 2. prosince 1945 pak v rámci federalizované socialistické Jugoslávie vzniká Lidová republika Slovinsko, přejmenovaná 7. července 1963 na Socialistickou republiku Slovinsko. Součástí této republiky se stala i území získaná od Itálie (severní část Istrie, východní část bývalého okněžněného hrabství Gorice a Gradišky a západního Kraňska). Slovinsko bylo po roce 1945 nejrozvinutější částí Jugoslávie a její průmyslovou základnou, a celá léta doplácelo na chudší části. V roce 1991 Slovinci mobilizovali armádu a vyhlásili nezávislost na Jugoslávii. Ke konci roku 1991 už byla země uznána všemi mezinárodními společenstvími. V roce 2004 se stala členským státem EU.

Slovinsko je republika v čele s prezidentem voleným na pět let. Výkonná moc je představována vládou v čele s premiérem. Legislativní moc vykonává z hlediska právní teorie dvoukomorový parlament. Devadesátičlenné Státní shromáždění (Državni zbor) je voleno přímo, po jednom místě má rezervována italská a maďarská menšina. Čtyřicetičlenná horní komora Státní rada (Državni svet) je složena z nepřímo volených zástupců společenských, hospodářských, profesních a místních zájmových skupin. Volební období Státního shromáždění je čtyřleté, Státní rady pětileté.


Celkový počet obyvatel Slovinska byl v červenci 2007 2 019 392. Podíl městského obyvatelstva na těchto dvou milionech čítá 54,16 %. Největším slovinským městem je hlavní město Lublaň (Ljubljana) s 271 000 obyvateli. Další velká města jsou Maribor, Celje, Kranj, Novo Mesto, Koper, Nova Gorica a Murska Sobota.
Při sčítání lidu 2002 z celkového počtu 1 964 036 obyvatel uvedlo svoji národnost 1 766 982 (89,97 %). Slovinsko je tudíž etnicky téměř homogenní - 83,06 % obyvatel tvoří Slovinci. Slovinci patřili k třetímu nejpočetnějšímu národu Jugoslávie a víceméně osidlovali území Slovinska souvisle. Přesto během sedmdesáti let existence jihoslovanského státu došlo k jisté změně etnické struktury Slovinska. Přicházeli hlavně příslušníci dalších národů Jugoslávie, ubylo naopak Rakušanů a Italů. V období Jugoslávie se Slovinci řadili k méně početným národům s pomalým přírůstkem obyvatelstva a obávali se svého rozpuštění v rozsáhlé federaci, neboť některé jiné národy, hlavně v jižních republikách, přibývaly početněji. Ještě dnes existují ve Slovinsku menšiny Srbů, Chorvatů, či Bosňáků.
Obyvatelé Slovinska patřili historicky do sféry katolického vlivu (Rakousko-uherská monarchie). Podle posledního sčítání lidu se hlásí 57,8 % obyvatel ke katolicismu, 10,1 % k ateismu, 2,4 % k islámu, 2,3 % k ortodoxnímu křesťanství a 15,7 % neodpovědělo.

Dnes je Slovinsko nejbohatší ze zemí, které si v 90. letech 20. století prožily transformaci od plánovaného hospodářství k tržní ekonomice. Postupně se připojuje k vyspělým evropským zemím; vstup země v roce 2004 do EU a přijetí eura na začátku roku 2007 podpořilo již tak vysoký hospodářský růst. Zdejší HDP na obyvatele činí 84 % průměru EU. Přestože se Slovinsko při transformaci vydalo složitou a riskantní cestou, díky tehdejším ekonomům i politikům se úspěšně začlenilo hospodářsky zpět do Evropy a dnes je nejbohatší z post-jugoslávských republik.