Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 

Jan Žiška

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (1360, Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi) byl známým českým válečníkem, stal se tvůrcem vojenské defenzívní taktiky, opírající se o vozovou hradbu. Nejznámějším se stal na samém sklonku svého života, kdy se postavil na stranu husitů a stal se jejich vojevůdcem. Jako vrchní hejtman táboritů nebyl nikdy poražen. Jeho neporazitelnost byla založena nejen na válečnickém umu, ale také na tvrdě dodržované disciplíně (za porušení dispciplíny byly kruté tresty - viz Žižkův vojenský řád) jím vedených vojsk. Protivníci ho nazývali „potvora ohyzdná“, „krvavý Herodes“, „psanec“ a „svatokrádce“, zatímco příznivci „hejtman nadmíru odvážný, udatný, smělý a vážný“.

Žižka se narodil zřejmě okolo roku 1360 v jednom ze dvou zemanských poplužních dvorců v Trocnově na jihu Čech v chudé zemanské rodině Žižků z Trocnova. Na místě, kde přišel údajně na svět, stál již v době jeho narození dub, který byl na přelomu 17. a 18. století poražen, jeho místo pak vystřídala do roku 1867 kaplička sv. Jana Křtitele a tu pak tzv. Žižkův kámen, což je několik opracovaných balvanů, které zde nechali usadit bývalí majitelé zdejšího panství Schwarzenbergové. Žižkův otec Řehoř byl patrně tzv. novým šlechticem, to znamená, že byl teprve nedávno povýšen do zemanského stavu, Janova matka se zřejmě jmenovala Johana. Kromě Jana měl Řehoř ještě minimálně dvě další děti - syna Jaroslava a dceru Anežku. Znakem nového zemanského rodu byl podle pečetí na listinách z roku 1378 rak.
Pokud je čáslavská kalva (lebka), připisovaná Žižkovi pravá, pak se dá dovodit, že Jan přišel ve věku 10 - 12 let úderem sečné zbraně do tváře o levé oko. Zranění ho zdeformovalo a způsobilo jeho pokles o 3,5 mm oproti oku pravému a vyhnulo Janův orlí nos doleva.
První tři písemné záznamy o Janu Žižkovi spadají do roku 1378. Z listin jihočeských Rožmberků se dovídáme, že 3. dubna svědčil zemanu Mikuláši Plachtovi z Boršova při právním převodu věna, 10. července se přiznává s dalšími dvěma zemany k dluhu dvěma Budějovickým židovkám (podle jiné varianty byl pouze ručitelem dlužníka) a o tři týdny později ručí celým svým majetkem zemanovi z Holkova.
Roku 1381 se objevuje další zápis. Po smrti jistého bezdětného Mikše z Trocnova (snad Janův strýc) hájí Jan zřejmě neúspěšně své právo na jeho dvorec, který stál poblíž dvorce Žižkova.
Roku 1384 prodává Jan Žižka věnný lán pole, patřící ke statku v Čeřejově. Z této zprávy se také dovídáme o Žižkově manželce Kateřině, která z tohoto statku pocházela.

Ze záznamu rožmberských a jihlavských popravních knih je zřejmé, že během let 1406-1409, po vypovězení nepřátelství opovědním listem Rožmberkům, začíná Žižka v lapkovské tlupě jistého Matěje vůdce škodit na zboží Rožmberků a královského města Českých Budějovic. Spolu s ním se loupeží a přepadů účastní jeho bratr a další zchudlí zemané, z nichž někteří se později stali husitskými hejtmany (např. Jan řečený Kolúch z Pňové Lhoty). Skupina Matěje vůdce spolupracuje i s některými moravskými šlechtici, kteří škodí Rožmberkům, mimo jiné i s Janem Sokolem z Lamberka. Na přelomu let 1408-1409 zřejmě Žižka ukončuje své zášti s Rožmberky a 25. dubna 1409 král Václav IV. dává souhlas k smírnému řešení neshod mezi Žižkou a Českými Budějovicemi, což se zřejmě nepodařilo. Proto 27. července vydává král na Točníku nový list, tentokrát amnestní, kterým je Jan Žižka omilostněn a je mu prominuto vše, co spáchal zlého vůči králi i koruně. A tak zatímco někteří členové lapkovské tlupy končí na popravišti včetně Matěje, který byl roku 1409 pověšen v Českých Budějovicích, získává Žižka kromě zkušeností z vedení partyzánské války zpět také svou čest.
V březnu následujícího roku se Žižka, dle zprávy polského kronikáře Jana Długosze, vypravuje pod vedením Jana Sokola z Lamberka do Polska, na pomoc polskému králi Jagellovi proti Řádu německých rytířů. Třebaže se Długosz o Žižkovi zmiňuje pouze v souvislosti s hájením hradu Radzyně v září 1410 korouhví Jana Sokola, je téměř jisté, že se s touto korouhví předtím zúčastnil i bitvy u Grunwaldu. Tam podle mínění některých starších historiků (např. Beckovský) přišel o jedno oko. V každém případě byl již roku 1416 na levé oko slepý. O pravé přišel až roku 1421 během obléhání hradu Rabí, kdy ho do oka trefila tříska.
V letech 1411-1412 sloužil jako „vrátník“ u královského dvora v Praze. V té době ještě kázal v Betlémské kapli Mistr Jan Hus a Žižka se stal jeho horlivým posluchačem.

Později se Žižka ztotožnil s programem čtyř pražských artikulů a rozhodl se dát do vojenských služeb husitů, aby jej pomohl prosadit (věroučné spory mu však jako vojákovi byly cizí). Dne 30. července 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. Zanedlouho nato opustil Prahu a odešel do Plzně, kde pomáhal vycvičit zdejší husity ve vojenském umění a opevnit město. Také zde dosáhl svého prvního známého vítězství u Nekměře. Vybudovat z Plzně hlavní centrum husitů se mu však nepodařilo. Plzeň byla oblehnuta královskými vojsky a vrátila se do katolického tábora. Žižka odešel do nedávno založené husitské pevnosti Tábor, ale byl pronásledován katolickými vojsky, s nimiž se vítězně střetl 25. března 1420 u Sudoměře.
V Táboře se stal hejtmanem (do roku 1423). Brzy se musel vrátit do Prahy, protože papež vyhlásil do čech křížovou výpravu. Ta pod velením Zikmunda Lucemburského chtěla oblehnout Prahu. Praha byla v červnu obležena, ale Žižka uštědřil Zikmundovi porážku na hoře Vítkov. Tím mu znemožnil Prahu obklíčit a křižácká armáda se sama rozpadla.
V roce 1421 se začal Jan Žižka titulovat a psát také jako „z Kalicha,“ ( včetně dosavadního "z Trocnova" ), podle jména nového hradu který nechal stavět a který byl dokončen roku 1423. V tomto roce byl Žizka raněn při obléhání hradu Rábí. Zranění způsobilo že oslepl na své druhé oko.
Papež tehdy vyhlásil druhou křížovou výpravu do Čech. Ta byla vedena dvěma proudy. První proud oblehl neúspěšně Žatec. Druhý, vedený Zikmundem Lucemburským, se opozdil, ale v listopadu vpadl do čech. Zikmund se vydal na Kutnou Horu, kde 8. listopadu obklíčil Žižkovu armádu. V noci z 22. na 23. prosince se Žižka z obklíčení probije a 6. ledna se vrací s čerstvými jednotkami. Zikmund je poražen a donucen z Čech utéct.
V roce 1423 Žižka odešel do východních Čech, kde vytvořil ze zbytků Orebského svazu nové uskupení, do jehož čela se postavil, nově vzniklá Svatohavelská koalice složená z umírněných husitů a katolíků se snažila ze hry vyšachovat Orebskou a Táborskou obec. Tím vyvolala Žižkovu tvrdou reakci.
6. ledna vítězí Žižka u Skalice a 7. června u Malešova. Žižka nyní hrozí Praze dobytím, ale nakonec se s ní usmíří.
Během vojenského tažení na Moravu Žižka umírá 11. října 1424 u Přibyslavi. Po jeho smrti se jeho příznivci z východních Čech nazvali sirotci.
Žižka je považován za autora (někdy pouze za spoluautora) tzv. Žižkova vojenského řádu (1423).

Osudy Žižkových ostatků jsou nejasné. Podle dochovaných zpráv byl nejdříve slavnostně pohřben v Hradci Králové v chrámu sv. Ducha. Za nejasných okolností bylo ovšem jeho tělo tajně odvezeno do Čáslavi a zde pohřbeno v děkanském kostele sv. Petra a Pavla.(vedle toho ovšem paralelně vznikla pověst, že leží v kostelíku v Sendražicích). Později byl k jeho poctě pořízen tesaný náhrobek, a po nějaké době poblíže něj umístěny údajné relikvie- palcát a kamenný talíř, ze kterého jídával. Náhrobek byl zničen za doby rekatolizace roku 1623, přičemž v něm ale nebyly nalezeny žádné pozůstatky. Roku 1631 horlivý páter Gramsci v kostele nalezl údajné Žižkovy kosti, a dal je veřejně "spálit a popel rozptýlit do vzduchu, aby bylo jasné, že ani ta nejmenší památka nezůstala na tak krutého tyrana".
Teprve při rekonstrukci kostela roku 1910 bylo nalezeno nejdříve několik kostí s kalvou (lebeční klenbou)a po té zazděný výklenek se zprávou na deskách staré knihy:Ossa incliti ducis Bohemiae Joannis Žižka in muro aversaris claudestine asservantur".(Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají.). Kalvu od té doby zkoumalo mnoho antropologů, nejznámější práce jsou od Jana Matiegky a Emanuela Vlčka. Lebka zřejmě patřila staršímu, asi šedesátiletému (Vlček) muži s mohutným orlím nosem, s těžkými vyhojenými poraněními obou očnic.
Dodnes trvají pochybnosti o pravosti lebky. Samotné nálezové okolnosti jsou nejasné, ve snaze potvrdit pravost nálezu do druhého výklenku zřejmě podstrčil místní učitel V.V. Jeníček výše zmíněné desky se zprávou s Žižkovým jménem. Pro pravost svědčilo pouze zranění obou očnic. Navíc se antropologové nemohli shodnout na věku muže, jemuž patřila a uvést jej do souvislostí s s prameny o Žižkově věku. Původně historikové pokládali Žižku za mladšího, a hádali mu v době smrti zhruba čtyřicet let, a věk odhadnutý Matiegkou tomu odpovídal. Pak se ovšem na základě studia pramenů Žižka posunul až na šedesát let a lebka by mu tedy patřit nemohla. Vlček poté věkový odhad kalvy přehodnotil na 50±10 let. V osmdesátých letech 20. století byly z iniciativy spisovatele Miroslava Ivanova zkoumány kostní pozůstatky maďarským (a v té době ojedinělým) specialistou, který významně svými závěry přispěl k přesvědčení, že kosterní fragmenty nalezené v Čáslavi jsou s vysokou pravděpodobností opravdu pozůstatky Jana Žižky - viz kniha Miroslava Ivanova Kdy umírá vojevůdce.


Bitvy
prosinec 1419 – bitva u Nekměře
25. března 1420 – bitva u Sudoměře
14. července 1420 – bitva na Vítkově
leden 1422 – bitva u Habrů a dobytí Německého Brodu
7. června 1424 – bitva u Malešova, která byla jeho poslední
1423-bitva u Hořic

Za objevení Žižkova dvorce může krtek, který vyhrabal na podmáčené louce poblíž Trocnova uhlíky, střepy nádob a hrudky vypálené mazanice. Pro archeologa dr. Antonína Hejnu to byl jasný signál, že zde kdysi muselo stát stavení. Stalo se roku 1956.
Žižkův dvorec obsahoval pouze dvě obytné místnosti.
V době Václava IV. se Trocnov psal jako Trucnov. Dle Klaretova slovníku přitom německé „truc“ tehdy znamenalo „bujník“, „prchlec“, „vzteklec“, „pyšník“.
Slovo Žižka je zřejmě přezdívka a dodnes jazykovědci nemají v jeho původu jasno. Variant je mnoho - „Zikmund“, „člověk s vyžehnutým okem“, „jednooký“, „černý“, „zrzavý“, „šilhavec“ apod. Jelikož Žižkou vedená vojska zničila, či pokud to bylo možné, do ciziny prodala většinu nejstarších písemných pramenů českého jazyka - zejména urbáře, žaltáře, horologia a další, je tento stav alespoň čátečně důsledkem činnosti vojevůdcovy.
Žižka je také pravděpodobným autorem pravidel husitských bojovníků s názvem Žižkův vojenský řád.
První pomník (socha) Jana Žižky byl postaven až roku 1873 na vrchu Gothard u Hořic, kde Žižka v dubnu 1423 zvítězil v bitvě u Hořic.
Žižkova lípa ve Velkých Petrovicích:
Dle pověsti hrádek (tvrz) Vlčinec dobyl Jan Žižka z Trocnova, který si prý uvazoval svého koně k lípě, jež se nyní nachází na zahradě u stavení č. p. 14 ve Velkých Petrovicích. V roce 1981 byla lípa vyhlášena za památný strom.